Zveme vás pouť po zaniklých kavárnách a restauracích. Na úplném počátku 20. století dominoval luhačovickému pohostinství hotel stojící uprostřed lázeňského náměstí. Postupně přibývaly i další restaurace, vinárny, pekárny, cukrárny a ochutnávárny, jen si umět správně vybrat. Dlouho se v Luhačovicích volalo po kavárně, která by v době sezony doplnila stávající nabídku. Proto vznikl poblíž hotelu provizorní zastřešený pavilon letní kavárny. Specialitou Luhačovic bylo vždy podávání Vincentky ke kávě a k vínu. Minerální voda nejenže kávu skvěle doplňuje, ale zabraňuje také překyselení žaludku.
V roce 1903 zadala lázeňská společnost architektu Dušanu Jurkovičovi projekt druhé lázeňské restaurace. Vedle Jurkovičova domu vyrostla jednopodlažní halová stavba se zajímavými architektonickými a výtvarnými detaily, rozšířená o zahradní restauraci. Vedle kávy a velkého výběru kvalitních vín se zde nabízely lázeňské speciality jako zdravotní zákusky „Salvo“ a medo-sladové dezerty „Melon“. Kuchyně připravovala několik druhů pečení, vepřovou kýtu a telecí hrudí na různé způsoby, ovar s křenem, smažený brzlík, omeletu z husích jater, mozeček s vejci i zadělávané nudle. Jako příloha se podávaly tepelně upravené zeleniny a kompoty z různých druhů ovoce. S otevřením Společenského domu zlatá éra restaurace skončila, stala se z ní vinárna, ale až do svého zbourání na podzim roku 1969 se řadila k hojně navštěvovaným a oblíbeným podnikům.
Lázeňská restaurace od architekta Jurkoviče, pohlednice, archiv MJVM ve Zlíně (vlevo),
lázeňská restaurace od architekta Jurkoviče, 1903, archiv MJVM ve Zlíně (vpravo).
Na terase nad kolonádou stával od poloviny 19. století Bazar s řadou obchodů a provozoven (dnes v těchto místech stojí restaurace Racek). V meziválečném období v Bazaru nabízel lázeňský zahradník své zelinářské výpěstky, chodilo se sem k majitelce Filomeně Rakové do ochutnávárny U Raka degustovat nejrůznější lahůdky, kávu, likéry a moravská vína. Do Bazaru také lákala sladkou vůní proslulá cukrárna U Hrušků, vyhlášená chutnými zákusky a velkolepými dorty. Ve vinárně Josefa Vilímka ve Vincencově domě na Lázeňském náměstí bylo možno kromě vína ochutnávat vybrané uzeniny, koloniální speciality a nejrůznější delikatesy. A. Vilímek provozoval též hlavní sklad zdravotních luhačovických oplatků neboli „cakes“ doktora Rejthárka. Po Vilímkovi převzal podnik Antonín Drtílek, pozvedl jej na lahůdkářství s příjemným posezením a rozšířil nabídku o řadu pochoutek, které dovážel z Prahy. Před výstavbou Společenského domu muselo v roce 1934 na Lázeňském náměstí ustoupit několik staveb, mezi nimi Ottova vila, v níž byla v desátých letech zřízena nová kavárna se zajímavě řešeným interiérem. Na Lázeňském náměstí měl svoji prodejnu Josef Rozsíval, majitel penzionu v Pražské čtvrti. Podávaly se v ní domácí lahůdky, ohřívané uzeniny, moravské klobásy a víno. Na dobré víno lákala návštěvníky i vinárna U Pospíšilů, umístěná ve Vincencově domě na Lázeňském náměstí. V jejím sousedství provozoval lahůdkářství a vinárnu Miloslav Záhorovský. V roce 1902 otevřel Jindřich Kocián v Pražské čtvrti hotel, kterému dal Ferdinand Otisk, jenž jej roku 1912 převzal, název Praha. Hotel získal koncesi k ubytování hostů, k podávání teplých pokrmů, kávy, čaje čokolády a dalších teplých nápojů, nálev piva a vína, ovocného vína a medoviny. Hotel se stále rozšiřoval a ve třicátých letech poskytoval v terasovité zahradní restauraci a kavárně polední i večerní menu, každý den koncert a tanec. Ve stejném období byla na vrcholu slávy kavárna a cukrárna U Černých naproti Domu Bedřicha Smetany. Majitel František Černý sem svůj cukrářský závod přestěhoval z původního působiště v Inhalatoriu. U Černých se podávalo dezertní pečivo dle pražského vzoru, česká zmrzlina a zmrzlinové speciality, mražená i horká káva a další lahůdky. Cukrárna Černých nese luhačovické prvenství ve výrobě a prodeji lázeňských oplatků. Její specialitou byl v meziválečné době „Original American Ice Cream Soda“, což je nápoj složený ze zmrzliny, sirupu a sodové vody, která vytvoří ve sklenici bohatou pěnu.
Kavárna v Ottově vile, archiv MJVM ve Zlíně (vlevo),
hosté lázeňské restaurace při kávě, archiv MJVM ve Zlíně (vpravo).
Na lesní vyhlídce ve svahu nad pramenem Aloisky vyrostla v roce 1903 rodinná vila Vlasta. Po smrti stavebníka Osvalda Životského odkoupila vilu akciová společnost a zřídila zde bar s kasinem a hernou, kavárnou a zahradní restaurací. Již od šesté hodiny si mohli hosté v kavárně objednat ranní kávu. Samozřejmostí byla široká nabídka poledního menu nebo pokrmů z jídelního lístku, doplněná o odpolední svačiny a večeře. Restaurační zařízení doplňovaly zábavní programy a vystoupení známých umělců. Po roce 1930 lázeňská správa zřídila ve Vlastě sanatorium. Vkusně zařízená jídelna s terasou byla veřejnosti přístupná pouze v letních měsících. Nové samostatné a noblesně vybavené kavárny byly zřízeny také ve Společenském domě, ve vile Miramare a v honosných hotelech Smetana, Miramonti, Palace a Alexandria.
Dnes bychom naprostou většinu těchto druhdy vyhlášených podniků marně hledali. Vyrostly však nové, kde můžeme ochutnávat výtečnou kávu mnoha druhů a stylů.
Interiér Jurkovičovy lázeňské restaurace, archiv MJVM ve Zlíně (vlevo),
káva, víno a Vincentka, luhačovický trojboj, archiv MJVM ve Zlíně (vpravo).
Volně podle publikace B. Petrákové Luhačovicke kuchyně.