Jiři Honiss podmalba, který dostal ocenění od Ministerstva kultury České republiky jako nositel tradičního lidového řemesla a Jizba Luhačovice Vás srdečně zvou na Výstava obrazů - Podmalba Jiří Honiss. Výstava potrvá od 22. října, pokračovat bude po celý měsíc prosinec v otevírací době Jizby.
Zdobení skla malbou je tu tak dlouho jako sklo samo. Mimo zdobení „za tepla“ tzv. email, se sklo „za studena“ malovalo na zadní stranu tabulového skla (odtud název podmalba). Takové obrázky, které zhotovovali výlučně profesionální umělci, se rozšířily z Itálie přes Francii, Flandry, Španělsko, Bavorsko, až na naše území a nastal proces jejich lidovění. Lidové obrázky na skle malovali neškolení malíři,nejprve většinou skláři v hutích, jako vedlejší přivýdělek ,,později se někteří začali specializovat a vytvářet dílny, kde probíhala výroba přímo manufakturním způsobem. Jedna taková rodinná dílna dokázala vyprodukovat až sto obrázků denně a vyvážely se po bednách. Česká lidová malba na skle je považována za jednu z nejvýznamnějších v Evropě.
Protože se maluje na rubové straně skla, musí být po dokončení kontur nejprve pokryty barvou ty části, které budou divákovu oku nejblíže. Oči dříve než obličej, ozdoby na šatech, stíny záhybů dříve než šaty. Poté se zdobí květinovým ornamentem a celá plocha se natře barvou, která tvoří pozadí.
Nejčastější tematikou lidové malby je celá škála světců, patronů a ochránců řemesel, zaměstnání, zdraví, majetku. Florian chránil před požárem, Jan Nepomucký před vodou, Josef ochraňoval rodinu, Izidor rolníky, Vendelín pastýře, Anna ženy, Markéta rodičky, Kateřina dívky a panny, Antoníček pomáhal v nouzi. Časté jsou různé Madony, Ukřižování, Betlémy, Boží hrob, svatá Trojice, Planoucí srdce Ježíšovo a Mariino.
Podmalba na skle je bezesporu jedním z nejzajímavějších výtvarných projevů v lidovém umění.
Této technice malování skla se v lidovém prostředí dařilo a svaté obrázky se těšily veliké oblibě i úctě. Krom dekorativní funkce, jim naši předci přisuzovali ochranou moc, k nim se modlili, jejich prostřednictvím prosili o pomoc v nouzi a nesnázích. Odtud pak může být přirovnání „hledí na něco (či někoho), jak na svatý obrázek“. Obrázky umisťovali především v rohu světnice nad jídelním stolem v tzv. svatém koutě zavěšeny šikmo od stěny spodním okrajem opřeny o dřevěnou lištu. Mohly viset ve více řadách v počtu třeba i dvaceti a více kusů, záleželo na prostoru a na movitosti domácnosti. Další místo pro podmalby bylo nad postelí, ve které člověka ve spánku zranitelnějšího ochraňovaly a také nad dveřmi do místnosti, kde bránily vstupu zlým silám, vítaly toho, kdo v dobrém vcházel a přály tomu domu štěstí. Své místo měly i v kapličkách, kostelících a drobných sakrálních stavbách.